Petr Matula:
Nejkrásnějším zážitkem pro mě bylo asi to, že se do všeho dění zapojila celá církev - diecéze, řeholní řády, křesťanská média... a společně spolupracovala. Potkal jsem jednou na ulici dva pány, kteří šli z hospody, a jak procházeli kolem školy, kde jsme byli ubytovaní, tak jeden druhému řekl: "Ty křesťani, ty jsou v pohodě." Z pohledu kněze jsem velice hmatatelně vnímal, že mnozí mladí zde využili chvíle k životní svátosti smíření, duchovním rozhovorům o své víře, nalezly od Boha odpovědi ke svým otázkám...

Myslím si, že to byl jeden ze silnějších impulsů k probuzení víry v našem národě i v celém Táboře a Sezimově Ústí. Nevěřící zvukaři koncertu pro Haiti po koncertě jen kroutili hlavou. Nevěřili, že takováto mládež ještě existuje. Po koncertě byl větší pořádek než jinde před koncertem. Ze setkání byli vypraveny vlakové speciály do Brna a Prahy. Pro obyvatele poloprázdného města to musel být zážitek, když se na závěr setkání z Klokot přes celé město až na nádraží vypravila několikakilometrová stále nekončící 5.tisícová masa mladých křesťanů. Děkuji všem, kteří se za toto setkání modlili, obětovali nebo jej podpořili finančně zakoupením mozaiky.


Katka Jelínková:
V Táboře se mi moc líbila ranní modlitba s bratry kapucíny s pozváním Ducha Svatého do všeho, co žijeme. Obohatil mě workshop Karla D. Skočovského na téma "Tělo - okno do nebe", který se zaměřoval na to, že skrze tělo můžeme zahlédnout něco z Boží krásy a pomohl mi hlouběji pochopit význam Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání, to jest co všechno se ve vztazích (mezi člověkem a Bohem, člověkem a člověkem, člověkem a stvořením) rozbilo hříchem a jak skrze Ježíšovu smrt a zmrtvýchvstání došlo k obnovení - líbilo se mi, že jsme se dotýkali věcí u samých kořenů, u podstaty.

Silné pro mě bylo veřejné vyznání Rebeccy St. James, že se chce naplno intimně darovat svému partnerovi až v manželství, které vyjadřuje také jednou svou písní.Krásná byla sobotní večerní slavnost světla, kde jsme mohli každý z nás obnovit rozhodnutí pro Krista. Jsem moc ráda, že jsem se mohla trošku víc poznat s těmi, které u Terezičky už dlouho potkávám, prostě jen tím, že jsme tam spolu BYLI. A občas stále přemýšlím nad slovy z katecheze Vojtěcha Kodeta, že se máme stále víc stávat eucharistií, a jak konkrétně to mám dělat já.


Markéta Kuchařová:
Bylo fajn, že jsme si mohli každý den vybrat z mnoha workshopů a programů. Každý si mohl zvolit takový, který ho zajímal. Někdo šel na přednášku Vojtěch Kodeta Okultismus, někdo si vybral jinou přednášku třeba Medžugorje nebo o tom, Jak prožít dobu známosti, nebo mohl navštívit koncert, kterých bylo také velké množství (např. Svítání, Michael, VeKa, Quo Vadis).

Líbila se nám organizace a prožívání mší svatých. Byl velký zážitek účastnit se jich v tak velkém počtu mladých lidí. Bylo fajn, že jsme se skrze mše svaté a katecheze mohli více setkat s jednotlivými biskupy různých diecézí. Bylo moc fajn potkat se s kamarády, se kterými jsme se už dlouho neviděli a poznat se s novými.


Míša Chytrá:
Byla středa. Program na hlavním podiu docela dobrý ale už nám všem kručelo v břiše. Auto s jídlem už přijelo, tak jsme šli čekat do fronty na oběd. Žádný oběd se však nevydával - jen stydl. Najednou stoupl do prostřed všech front muž v oranžovém tričku (někdo z organizátorů) a začal křičet do megafonu: "Vraťte se všichni na program! Oběd se dřív vydávat nebude! Řeklo se ve 12:30 tak ve 12:30, né dřív!!" Ve vedlejší frontě stojí docela obyčejný mnich: bílý hábit, kapuce, kolem pasu růženec... A tenhle mnich začal volat: "Dejte nám oběd my chceme jíst, máme hlad a nechcem jíst jídlo zbytečně studený!" Terezka Tyburcová nikdy nezklame a proto zavolá: "Poslehněte duchovního! Je to dobrý rádce a větší autorita než ORANŽOVÝ!" Ale žádný užitek to nemělo. Oběd stydl a my čekaly dál...